Historie Omán

Území Ománu bylo obýváno především kočovnými kneny, které se usídlovaly v Ománu již od roku 13 000 před n.l.Ve středověku byla tato oblast důležitá jako místo na cestě spojující Evropu a Východní Asii, která byla zdrojem hedvábí, koření a dalšího orientálního zboží. Z této doby pochází přezdívka Ománu jako“ země kadidel“. Islám přinesl do Ománu stoupenec Mohameda Amr Ibn Al As okolo r. 630 n.l. z dnešního Damašku. Jeho stoupenci však byli vyhnáni a celé území inklinovalo k Islámu, šířenému z dalšího centra Bagdádu. Nejvýznamějšími historickými památkami jsou stavby pevností Nakhl a Jabrin, které jsou zařazeny na seznamu památek UNESCO. Ve středověku o území nejdříve usilovali Portugalci, kteří přistáli v Ománu v r. 1506 a z Muscatu si vytvořili nejdůležitější námořní základnu pro své lodě v oblasti. Portugalci byli posléze vytlačeni v r. 1650 Ománci, ale celkově převzali v oblasti nejdůležitější vliv Britové, jejichž hlavním zájmem bylo kontrolovat námořní cesty pro jejich lodě do Indie. Ománské království si však zachovalo formální nezávislost a v 18 století ovládalo mimo jiné i Mombasu a Zanzibar. Poslední državou Ománu byla část pobřeží nazvaná Gwadu, které bylo přičleněno k Pakistánu až v r. 1958. V polovině 19. století byl vliv Britů v oblasti narušován častými výpady místních kmenů, které napadaly britské lodě a Britové na oplátku pořádaly výpravy do vnitrozemí. Britové však v zájmu udržení bezpečnosti lodní dopravy v r.1853 uzavřely s místními vládci v celé oblasti dohodu a území bylo známo pod názvem Smluvní Omán. Po 2. světové válce byla dána území autonomie. V roce 1952 nastoupil na trůn otec dnešního sultána Said bin Taimur a vládl podporován britskou vládou až do roku 1970, kdy byl sesazen nekrvavým palácovým převratem současným panovníkem sultánem jehož jméno je sultán Quaboos. Bývalý panovník byl nucen strávit zbytek svého života v luxusním hotelovém pokoji v Londýně. Sultán Quabos přispěl velmi k rozvoji Ománu a svým osvíceneckým panováním se významnou měrou se podílel na současné prosperitě Ománského království.

Náboženství v Ománu

hlavním náboženstvím v Ománu je Islám. Islám je monoteistické náboženství – to znamená ,že uznává jedinného boha – Alláha. V celém světě je asi 1 miliarda muslimů. Vznik Islámu se datuje do počátku 7 století, kdy se kupci Mohamedovi, plným jménem Muhammad bin Abdalláh několikrát zjevil bůh.Tyto zjevení jsou popsány v knize zvané Korán. První zjevení se odehrálo v r. 610 n.l..Tato kniha je základním pilířem muslimské víry a má pro vyznavače Alláha stejný význam jako Bible pro křesťany. Učení Koránu doplňuje tzv. hadíth, což je zpráva popisující život Mohameda. Islám uznává další dvě náboženství : křesťanství a judeismus. Stoupenci těchto náboženství – křesťané a židé jsou označováni jako „lidé knihy“, to znamená jako komunity, jimž bylo rovněž určeno prorocké poselství a jejichž víra by měla být respektována a chována v úctě i na územích ovládaných muslimy. Muslimové rovněž věří, že bůh se poprvé zjevil prvnímu člověkovi – Adamovi, patriarchovi Abrahamovi-Ibrahimovi ,a také dalším prorokům, jako je Noe-Núh, David-Dwúd, Mojžíš-Músá, který zvěstoval poselství židům a Ježíš-Ísá, který rozšíl víru mezi křesťany. Na základě výkladu Koránu vznikl soubor pravidel života muslimů – šária, která určuje pravidla správného života a je v některých státech totožná se zákonem. Ale lze říci, že i v muslimských státech, kde šária není jedinným zákonem, se život řídí dle jejich hlavních pravidel. Islám vyžaduje od svých vyznavačů mimo další vykonávat 5 stěžejních povinností : 1 .pronášet šahádu : Vyznávám, že není božstva, kromě Boha a Mohamed je posel boží. 2. salát: to znamená 5 krát denně provést motlidbu – za svítání, v poledne, odpoledne, při západu a večer.3. zakát : dávat almužnu ve výši 1% z příjmu ve prospěch chudých. 4.ramadán – dodržovat každoroční půst v devátém měsíci islámského kalendáře ramadánu. Muslimové by si měli odříci jídlo, pití, kouření a pohlavní život .5.hadždž – vykonat alespoň jednou za život pouť do Mekky, svatého města, kde se konaly zjevení boha Mohamedovi.

Mohamedův život:Mohamed byl původem kupec. Mohamed začal na základě božských zjevení hlásat přechod od více bohů k bohu jedinnému v městě Mekka. Setkal se však s odmítavým postojem jejich obyvatel a byl donucen k odchodu se svými stoupenci do Medíny. Tam však získal se svými stoupenci náboženskou, politickou i vojenskou moc. Teprve poté se vrátil do Mekky, aby ji v roce 630 vojensky ovládl. Když Mohamed zemřel v roce 632, stoupenci Islámu ovládali velkou část Arabského poloostrova a začínali pronikat do Sýrie, Egypta, dalších území Střední Asie a Severní Afriky. Po jeho smrti se těžiště Islámu přeneslo z Medíny do Damašku a rovněž do Bagdádu. Islám se po smrti Mohameda rozdělil na dvě větve: šíity a sunnity. Šítský Islám uznává za vůdce muslimů – imáma pouze toho, kdo odvozuje svůj původ od zetě Mohameda Alího a je manželky Fátimy Mohamedovy dcery. Dá se říci, že více je rozšířený sunnitský Islám, jehož základy jsou postaveny více na dohodě, na Koránu a uznávají kulturní nebo sociální rozdíly. Vznik těchto větví zapříčinilo zvolení za následovníka Mohameda – Abú Bakra, Mohamedova stoupence vlivnými muslimy na rozdíl od přání příznivců zetě Mohameda – Alího, kterého dle jejich názoru Mohamed určil za svého nástupce. Po Alím se vůdcem šíitů stal jeho syn Hasan a potom Hasanův bratr Husein.Centrem šíitského Islámu je v současné době především Irán.