Titicaca

Jezero Titicaca se rozkládá ve výšce 3812 m n. m., takže je nejvýše položenou vodní nádrží s pravidelnou lodní dopravou na světě. Západní část jezera patří Peru, východní část Bolívii. Je to největší jezero v Jižní Americe a největší vysokohorské jezero. Nachází se na Altiplanu, náhorní plošině And. Propadlina jezera je tektonického původu a jezero samotné je pozůstatkem obrovského zaniklého jezera Ballivián. V jezeře je mnoho velkých a malých ostrovů, na kterých se nachází pozůstatky kultury Inků, např. Isla del Sol. Na jezeře se také nachází několik desítek obydlených umělých „rákosových“ ostrůvků zvaných Islas Uros, obývané asi třemi tisíci Aymary. Své domy i lodě staví z rákosu, který zde dorůstá délky až 6 metrů. Půda ostrovů je vlastně tvořena spletí rákosových kořenů, přičemž dosahuje tloušťky kolem jednoho až dvou metrů. Nejvýznamnější město a přístav na břehu Titicaca je Puno, které je spojené železnicí s přístavem Mollendo na břehu Tichého oceánu. Dalším významným městečkem je Copocabana, která se nachází na jižním břehu jezera Titicaca. Odtud vyplouvají lodě na ostrov Isla del Sol. Zdejší katedrála z let 1605-1820 byla postavena v maurském slohu. Je zde dřevěná socha Virgen de Copacabana a tak zvaná Capilla de Velas – kde tisíce svíček osvětluje interiér arkádové hrobky. Za městem je hora Cerro Calvario (3966 m). Na jihovýchodním břehu a na ostrovech jsou památky staré indiánské kultury Tiahuanaco.