PENANG

Penang neboli Pulau Pinang je malajsijský ostrov u severozápadního pobřeží Malajsie. Je rovněž i stejnojmenným státem zahrnující i další malé ostrovy a také území na pevnině. Penang je znám zejména svým kulturním dědictvím, v němž se mísí malajské, čínské, indické, ale i bývalé evropské koloniální vlivy.

Prvními obyvateli Penangu byli Semangové (Negritové), kteří žili nomádským způsobem života a živili se lovem a sběrem. Archeologické nálezy jsou zhruba 5 tisíc let staré. Nejstarší doložené užití pojmenování „Ostrov Penang“ (Ping-lang-yu) je v opisech čínských námořních map dynastie Ming z počátku 15. století. V 16. století se na ostrově zastavovali Portugalci, kteří ostrovu říkali Pulo Pinaom. Doplňovali zde pitnou vodu na svých obchodních cestách z Goy na Dálný východ. Poloha ostrova na severním konci Malackého průlivu je strategická a nabízela výhodné a bezpečné kotviště a to i v monzunovém období. Tato skutečnost ale byla velmi lákavá i pro piráty. Jedním z prvních Angličanů, který se dostal na Penang, byl v roce 1592 James Lancaster. Ten měl, podobně jako Francis Drake, svou kořistnickou činnost na moři posvěcenou přímo od královny Alžběty. Sultanát Kedah vlastnil ostrov Penang až do roku 1786, kdy byl předán Britské Východoindické společnosti výměnou za očekávanou vojenskou ochranu proti hrozbě invaze ze strany siamské a barmské armády. Penang byl pro Brity prvním získaným územím z tehdy existujících malajských států a úspěch spočíval v rozšíření britského vlivu na úkor vzrůstajících koloniálních ambicí Francie. Od roku 1826 byl Penang spolu s Malakkou a Singapurem součástí britské kolonie Průlivové osady. U Penangu se v roce 1914 odehrála bitva, ve které německý křižník SMS Emden přepadl a potopil křižník a torpédoborec Trojdohody. Za druhé světové války byl Penang obsazen Japonci a nacházela se zde základna německých ponorek.

V roce 1957 byl Penang součástí nově vzniklé nezávislé Malaysie. První most s pevninou byl dokončen v roce 1985, druhý v roce 2013.